Anglický předbudoucí čas prostý, označovaný jako future perfect simple, slouží k popisu děje, který se odehraje před určitým okamžikem v budoucnosti. Mluvčí se tedy přesune do budoucího bodu a dívá se zpět na činnost, která už v té chvíli bude dokončena. Základní význam lze jednoduše vyjádřit větou: „Až to nastane, už to bude hotové.“
Nejde přitom o minulost z pohledu současnosti. Dokončení děje teprve nastane, ale v budoucím okamžiku bude jeho výsledek patrný. Například ve větě „By the time you arrive, I will have finished the work“ mluvčí říká, že v okamžiku příjezdu druhé osoby už bude práce dokončena. Práce tedy ještě nemusí být hotová v okamžiku, kdy větu pronášíme.
Jak se future perfect simple tvoří
Stavba kladné věty je pravidelná: podmět, pomocné sloveso will, sloveso have a příčestí minulé významového slovesa. Vzorec vypadá takto: podmět + will have + příčestí minulé. U slovesa work vznikne například věta „I will have worked“, tedy „Budu mít odpracováno“ nebo přirozeněji „Do té doby už budu pracovat hotový úkol“ podle konkrétního kontextu. U slovesa finish použijeme tvar „She will have finished“, což znamená „Ona už dokončí“ ve významu „do určité budoucí chvíle už bude mít dokončeno“.
Pomocné sloveso will se nemění podle osoby. Řekneme tedy „I will have done“, „you will have done“, „he will have done“ i „they will have done“. Mění se pouze podmět, nikoli tvar pomocných sloves. Právě spojení will have je důležitým signálem, že mluvčí používá předbudoucí čas prostý.
Významové sloveso musí být v příčestí minulém, tedy ve třetím tvaru. U pravidelných sloves se obvykle přidává koncovka -ed: „will have cleaned“, „will have opened“ nebo „will have visited“. Nepravidelná slovesa mají vlastní tvary, například „will have gone“, „will have written“, „will have seen“ a „will have taken“. Nestačí proto říci „will have go“ nebo „will have write“.
Záporná věta vzniká vložením částice not za sloveso will: „I will not have finished the report by Friday.“ Zkrácený tvar „I won’t have finished the report by Friday“ je v běžné komunikaci velmi častý. Význam je „Do pátku ještě nebudu mít zprávu dokončenou“. Zápor se vztahuje k dokončení před daným okamžikem, nikoli nutně k tomu, zda se činnost vůbec uskuteční později.
V otázce se will přesouvá před podmět: „Will you have finished the project by Monday?“ Očekávaná odpověď může znít „Yes, I will have finished it“ nebo „No, I won’t have finished it“. Pokud se ptáme na konkrétní množství nebo okolnost, přidáme tázací výraz, například „How many pages will you have read by the end of the week?“
Označení future perfect simple se používá právě pro tento předbudoucí děj, jehož dokončení posuzujeme z určitého místa v budoucnosti, nikoli z přítomného okamžiku.
Kdy se předbudoucí děj vztahuje k určitému termínu
Future perfect simple se často pojí s výrazy by, by then, by tomorrow, by next year, by the end of the month nebo before. Předložka by znamená „nejpozději do“ a stanovuje hranici, před kterou bude děj dokončen. Věta „They will have built the bridge by next summer“ znamená, že nejpozději příští léto už bude most postavený. Neříká však přesně, v který den stavba skončí.
Časový údaj může být přesný nebo obecný. „By 8 o’clock, he will have left“ znamená, že v osm hodin už bude pryč. „By the end of the course, students will have learned the main rules“ vyjadřuje, že do konce kurzu si studenti osvojí hlavní pravidla. Důraz je vždy na výsledném stavu v budoucím okamžiku.
Časovou hranici lze vyjádřit také vedlejší větou se spojkami when, before, after nebo by the time. Například „By the time the concert starts, we will have found our seats“ popisuje situaci, kdy v okamžiku začátku koncertu už budou místa nalezena. Podobně věta „She will have gone home before you call“ znamená, že před telefonátem už odejde domů.
V časových větách odkazujících na budoucnost se po spojkách when, before, after a by the time obvykle nepoužívá will. Správně proto řekneme „When you arrive, I will have finished“, nikoli „When you will arrive“. Sloveso arrive je zde v přítomném čase, i když význam celé věty směřuje do budoucnosti. Předbudoucí tvar zůstává v hlavní větě, protože právě on vyjadřuje dokončení děje.
Dobrou pomůckou je představit si dvě budoucí události na časové ose. Nejprve se uskuteční děj vyjádřený předbudoucím časem a později nastane referenční okamžik. Ve větě „By the time the train arrives, we will have bought the tickets“ se nejdříve koupí jízdenky a potom přijede vlak. Pořadí je důležitější než skutečná délka jednotlivých činností.
Rozdíl mezi budoucím, předbudoucím a průběhovým časem
Future perfect simple se od běžného budoucího času liší především důrazem na dokončení. „I will finish the report tomorrow“ pouze oznamuje, že zprávu dokončím zítra. „By tomorrow, I will have finished the report“ stanovuje budoucí hranici a zdůrazňuje, že zítra už bude zpráva hotová. První věta informuje o budoucí činnosti, druhá o výsledku dosaženém do určité chvíle.
Od předpřítomného času se předbudoucí čas liší časovým pohledem. „I have finished the work“ znamená, že práce je hotová už nyní. „I will have finished the work by Friday“ říká, že hotová bude až v budoucnu, nejpozději v pátek. Gramatický princip je podobný: oba časy vyjadřují děj dokončený před určitým bodem. Rozdíl spočívá v tom, zda je tímto bodem přítomnost, nebo budoucnost.
Future perfect simple není totéž co future continuous. Věta „At six o’clock, I will be working“ popisuje činnost, která bude v šest hodin právě probíhat. Naproti tomu „By six o’clock, I will have finished the work“ říká, že v šest hodin už bude práce dokončena. Průběhový čas se soustředí na průběh, předbudoucí prostý čas na výsledek.
V některých situacích lze použít také předbudoucí průběhový čas, pokud chceme zdůraznit délku činnosti. „By June, she will have been living here for five years“ vyjadřuje, že v červnu bude délka jejího pobytu činit pět let. Pokud však sdělujeme pouze to, že do června dokončí určitý úkol, postačí future perfect simple: „By June, she will have completed the training.“
Častou chybou je vynechání slovesa have, například „I will finished the work“. Po will sice následuje základní tvar slovesa, ale u předbudoucího času je tímto slovesem právě have; příčestí minulého významového slovesa přichází až za ním. Správná podoba je „I will have finished the work“.
Další chybou bývá použití minulého času místo příčestí, hlavně u nepravidelných sloves. Tvar „will have went“ je nesprávný, protože po have potřebujeme příčestí gone: „will have gone“. Stejně tak říkáme „will have written“, nikoli „will have wrote“. Při tvorbě vět je proto užitečné ověřit si třetí tvar nepravidelného slovesa.
Předbudoucí čas prostý má smysl tehdy, když existuje budoucí referenční bod, ke kterému dokončení vztahujeme. Bez něj může věta působit neúplně nebo může být vhodnější obyčejný budoucí čas. Pokud mluvčí řekne „I will have read the book“, posluchač obvykle očekává doplnění typu „by tomorrow“ nebo „by the time we meet“. Právě takový údaj objasní, do kdy bude děj dokončen.